Západ ukazuje svaly, Rusko je používá

Dění na východní Ukrajině je i nadále jedním z témat číslo jedna. Alespoň podle toho, co se můžeme dočíst (doslechnout nebo vidět) v médiích. Jedna věc však začíná být stále více zřejmá: ,,západ", tedy Evropská unie a Spojené státy sice neustále chtějí dokazovat, jak jsou silné. Jenže Rusko neskončilo u chtění. Rusko to dokazuje.

Chtě nechtě si aktuálně musí Západ přiznat porážku. I přesto, že se mu podařilo posunout Ukrajinu (tedy její větší část) blíže k Evropě, v jiných věcech žalostně zklamal. Sankce se zatím nezdají tak účiné, jak by si asi čelní politici představovali. Vrcholní představitelé Ruské federace by totiž v opačném případě buď zastavili podporu proruských separatistů nebo by alespoň se stejným cílem zatlačili na ruského prezidenta. Ovšem pokud zatím můžeme posoudit, nic takového se neděje.

Západu se navíc nepodařilo nasadit si včas tvář mírotvorce. I v tomhle případě ho ruský prezident předběhl. Častá prohlášení z ruské strany o tom, jak jde Rusku o ukončení bojů (ovšem co by bylo pak, o tom už se tolik nemluví), musí znít obyvatelům těžce zkoušeného východu Ukrajiny jako rajská hudba. Co na tom, že ,,mírovou politiku" prosazoval i Sovětský svaz a to v době, kdy potlačoval povstání a zahajoval invaze. Na to se zde přece nehraje. S přibývajícími oběťmi civilistů a se zhoršujícími se podmínkami k životu budou nepochybně Ukrajinci z východu chtít především klidně vyjít na ulici. A troufám si říct, že jim bude jedno, kdo to slíbí.

Třetí věc, ve které Západ selhal, je diplomacie. Zdá se, že Evropa postupně slábne a místo dupání na Putina a jeho politický styl je k vidění pokňourávání. Se staženým ocasem i půlkami. Byla by samozřejmě hloupost, pokud by se Západ pustil do otevřeného vojenského konfliktu. Jen si vzpomeňme, co přinesly ty předchozí: pouze utrpení, bídu a zoufalství a to jen proto, že si pár lidí na vrcholku společenské pyramidy chtělo dokázat, jak jsou všemocní.

Pokračování tzv. studené války (která, podotýkám, nikdy neskončila) však západní státy nezvládají. Jako příklad poslouží včerejší vyjádření Angely Merkelové směrem k Petru Porošenkovi. Německá kancléřka ho poněkud mírnila v jeho případné akci proti ruskému konvoji. Ano, tento konvoj, zvlášť jeho přepadnutí, se může stát rozbuškou něčeho obludného. Předpokládám však, že je pro ukrajinské politiky těžké zůstat v klidu ve chvíli, kdy se po ukrajinském území bez kontrol a bez povolení prohánějí ruská vozidla. A to zvláště ve chvíli, kdy jsou tyto dvě země fakticky ve válce.

Chápu, je to svízel. Zdá se totiž, že žádné řešení není to správné. Jedno tu však přece jen existuje. Zabránění válce. To je to nejdůležitější, co by teď měli mít světoví politici v plánu. Jenže už jsme jendou byli svědky zabraňování válce a byl z toho nejkrvavější konflikt v krvavých lidských dějinách. Navíc, při vší úctě, rozsáhlý konflikt se díky politickým debatám, která připomínají rozhovor němého s hluchým, nejspíše bohužel opět blíží. A opět to budou obyčejní lidé, kteří zaplatí tu nejvyšší cenu.